Kraniosakrální terapie
Kraniosakrální terapie podporuje přirozené léčivé síly našeho těla. Pomáhá odstraňovat psychické a fyzické poruchy pomocí lehkého doteku na různá místa na těle, tímto způsobem se normalizuje proudění tekutin a energie kraniosakrálním systémem.
Terapeut se zaměřuje především kraniosakrální rytmus ošetřovaného. Název terapie vychází z pojmenování kostí, které ohraničují systém, v kterém terapeut pracuje. Jedná se o kosti lebky – kranium a kost křížovou – sakrum, ohraničující centrální nervový systém.
Kraniosakrální terapie má silný relaxační účinek a je velmi vhodná jako součást procesu osobního a duchovního růstu a pro pocit pohody a štěstí.
Doporučuje se při
- bolestech a potížích nejrůznějšího původu dospělých i dětí
- stresu, chronické únavě, nespavosti
- potížích spojených s nervovým systémem, mrtvění končetin apod.
- potížích psychosomatického původu
- bolestech kloubů a páteře (např: artróza, skolióza, výhřezy plotének, ústřel, atd.)
- bolestech hlavy bez medicínsky zjištěné příčiny, migrény
- dýchacích potížích, astmatu, alergiích bez prokázané příčiny
- pooperačních bolestech blíže nezjištěných příčin
- PMS, hormonální poruchy, noční pomočování
- poruchách rovnováhy a koordinace pohybů, závratích, křečích, ticích
- různých poruchách zraku, sluchu, které se nelepší klasickou léčbou
- vysokém/nízkém krevním tlaku
- poruchách učení, koncentrace, hyperaktivitě
- zpracování porodního traumatu
- posílení celkové imunity a vitality organismu
Jak terapie probíhá?
Na začátku ošetření je prostor pro krátké povídání, klient může můžete sdílet svůj příběh a vysvětlit z jakého důvodu na ošetření přichází. Během ošetření leží klient oblečený na lehátku přikrytý dekou. Terapeut nejprve naslouchá kraniosakrálnímu rytmu, v průběhu ošetření pak pokládá ruce na různá místa na těle klienta. Terapeut ke své práci využívá rytmus pulsace mozkomíšního moku. Rytmus je nadřazen jak rytmu dechu, tak srdce a ovlivňuje celé vnitřní prostředí organismu. Díky tomu dochází během ošetření k nastartování autoregulačního procesu těla, který vede k postupnému sebeuzdravování. Při terapii uvolňujeme velmi jemnými doteky a pohyby centrální nervový systém, kloubní systém, švy na lebce, fascie a vnitřní orgány. Terapeutovy doteky jsou velmi jemné, klient si přesto uvědomuje a cítí uvolňování, k němuž dochází již při terapii nebo po jejím dokončení. Po terapii je ideální se už ničím nezatěžovat, odpočívat a nechat vše doznít.
Historie
Principy Kranioskrální biodynamiky mají v západním světě dlouholetou tradici - již od počátku 20. století, kdy tyto léčebné procesy objevil a popsal Dr. William Garner Sutherland (1873–1954). Při svých experimentech vycházel z osteopatie Dr. Andrewa Taylora Stilla (1827-1917), jehož byl žákem. Sledoval, jak se chová centrální nervový systém mezi lebkou ( cranium ) a kostí křížovou ( sacrum ). Zjistil, že lebeční kosti nejsou ve skutečnosti srostlé a že se pohybují pomalým rytmickým pohybem. Tento pohyb nazval primární respirací - Dechem života . Životní síla, která tento dech uvádí do pohybu prostupuje celé naše tělo - každá buňka následuje tento nepatrný pravidelný pohyb, který má svůj vlastní rytmus, nezávislý na dechu a tepu srdce. Pohyby mohou připomínat příliv a odliv či vlny na hladině moře.